Přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte mimo jiné tím, že závažným způsobem poruší svou povinnost o ně pečovat nebo jinou svou důležitou povinnost vyplývající z rodičovské odpovědnosti.
Rodičovská odpovědnost je termín definovaný občanským zákoníkem a zahrnuje práva a povinnosti rodičů, která mimo jiné spočívají v péči o zdraví dítěte, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj bez tělesného trestání, duševního strádání a jiných ponižujících opatření, jeho výchovy a vzdělání.
Častým případem ohrožování výchovy dítěte je jeho velmi vysoká absence školní docházky. Ze své praxe mohu zmínit případy, kdy soud odsoudil rodiče (případně jednoho z nich) za uvedený trestný čin při absenci školní docházky dítěte v rozsahu 300 a více hodin za školní rok. Vždy samozřejmě záleží také na tom, z jakého důvodu dítě do školy nedochází, jakým způsobem rodiče jeho absenci omlouvají a jak je jinak připraveno do vyučování apod.
Dalším velmi častým případem porušení rodičovské odpovědnosti s trestněprávními důsledky je, když rodič dítě nedostatečně vyživuje, nedochází na lékařská vyšetření, nepodává mu předepsané léky a dítě v důsledku toho fyzicky a zpravidla i psychicky strádá.
Skutkovou podstatu jmenovaného trestného činu však mohou naplnit také rodiče (případně jiné osoby) je-li dítě přítomno jejich opakovanému nebo dlouhodobému slovnímu či fyzickému napadání. Pobyt dítěte v takovém prostředí může velmi vážně ohrozit jeho vývoj. Dítě vyrůstá v násilném prostředí, ve strachu a přebírá velmi nezdravé vztahové návyky.
Konečně trestněprávního jednání se může dopustit také osoba (zpravidla rodič nebo pečovatel), který dítě opakovaně a nedůvodně podrobuje lékařským vyšetřením po každé návštěvě u druhého rodiče. Takové jednání rodiče je pro dítě nesmírně stresující a způsobilé ohrozit jeho rozumový, citový a mravní vývoj. To je závěr rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2025, sp. zn. 7 Tdo 190/2025.
V daném případě matka po 3 roky podrobovala svou nezletilou dceru po návštěvách u otce nadměrným a stresujícím lékařským vyšetřením, projevovala negativní emoce o otci a citově ji tak ovlivňovala ve svůj prospěch. Nezletilé dceři se tak pobyt u otce spojoval s následnými lékařskými vyšetřeními, která jsou sama o sobě pro dítě velmi nepříjemná. Takové jednání může vést u dítěte k odmítání druhého rodiče a v krajním případě až k jeho zavržení.
Rodiče velmi často tyto způsoby používají v rámci opatrovnického řízení, chtějí-li zabránit péči nebo styku dítěte s druhým rodičem. Takto jednající rodič má pocit, že dítě chrání. Mnohdy však jde jen o to „vyhrát“ nad druhým rodičem a dokázat světu, jak je zlý. Dítě se tak bohužel stává nástrojem moci mezi rodiči, což má pro jeho vývoj devastující účinky.
Jak plyne z názvu zde prezentovaného trestného činu „ohrožování výchovy dítěte“, k naplněné této skutkové podstaty nemusí u dítěte dojít k poruše jeho zdravého vývoje. Postačí, že je jeho zdravý vývoj ohrožen.